Kdybyste si kromě soli, které je pro život nezbytná, měli vybrat jen jedno koření, které by to bylo? Předpokládám, že většina z vás moc přemýšlet nebude, a řekne: „pepř“. A opravdu – pepř patří mezi nejpoužívanější koření na světě. Shromáždili jsme 10 zajímavostí o pepři.
1. Původ pepře
Původ černého pepře je v jižní Indii. Pokud chcete konkrétní lokalitu, je to Malabarské pobřeží se svými monzunovými lesy. Dnes se ale pěstuje i v jiných lokalitách jižní Asie – Vietnam, Sumatra, Thajsko, Filipíny, ale i na druhé straně světa v Brazílii.
Pepřovník černý je vlastně popínavá liána, která nemá ráda přímé slunce. Daří se jí v polostínu v rozptýleném světle a miluje teplé podnebí, takže v tropických lesích je jako doma.
Pepřovník bychom mohli vzdáleně přirovnat k našemu chmelu. Dorůstá běžně do výšky 4 – 5 metrů, ale dokáže mít délku i 15 metrů. Jelikož je to popínavá rostlina, potřebuje nějakou tu oporu. Nejčastěji se využívají kávové či čajové plantáže, ale samozřejmě se mu daří i na speciálních pepřových plantážích. Má tmavě zelené listy a kvete bílými květy v hroznovitém květenství. Pepřové plody pak trochu připomínají náš rybíz.
2. Vítáme pepř v Evropě
Už ve čtvrtém století před naším letopočtem se pepř dovážel do Říma a do Malé Asie. Zásluhu na tom měl Alexandr Veliký, který pepř přivezl při svém návratu z tažení do Indie v roce 327 př. n. l. Původně obchod s pepřem ovládli Arabové, po nich benátští kupci. Pak se do věci vložili Portugalci, když Vasco da Gama obeplul v roce 1498 Afriku a přistál v Indii. Na chvíli pak otěže převzali Holanďané, které později odstavili Angličané. Od 10. století jsme pepř znali i my v Čechách. Kupoval se v Německu. Jak se ale Praha stále více stávala významným městem Evropy, vznikly nové obchodní trasy, zejména po řekách Vltavě a Labi. Kupodivu, jak se střídala politika a mezinárodní situace, ovlivňovalo to i obchod celkově, včetně obchodu s kořením. Ve válečných letech jsme si pepře moc neužili, v dobách míru naopak ano.
3. Pepř hýřící barvami
Určitě víte, že pepř se prodává v několika barvách. Ty nejčastější jsou černá, bílá, zelená a červená. Vždy jde o stejný plod, jen sklizený v různém stadiu zralosti a také různě upravený.
Černý pepř
Jde o nedozrálé bobule pepře, které se po sklizení nechají zapařit, čili fermentovat, a pak se suší na slunci. Doba sušení může být až 10 dní. Sklízí se se zelenou barvou, ale fermentace a sušení způsobí, že změní barvu na typicky černou. Jde o nejčastěji využívaný pepř s výraznou chutí, používaný většinou jako drcený. Nehodí se pro nakládání.
Zelený pepř
Sklízí se ve stejném stadiu nezralosti jako černý pepř. Rozdíl je v sušení, které je u zeleného pepře rychlé a za vysokých teplot. Zelený pepř se také často nakládá do solných či octových nálevů.
Bílý pepř
Bílý pepř se sklízí zcela zralý, čili s červenou slupkou. Zralé bobule se namočí, aby se lépe odstraňovala červená slupka, a následně se pomalu usuší. Chuť je jemnější než u černého pepře.
Červený pepř
Jde opět o zcela zralý plod, ze kterého se neodstraní slupka a jen se usuší, nebo naloží.
Růžový pepř
Tohle vlastně ani pepř není. Jde o plody příbuzné rostliny, pepřovce, která roste v Jižní Americe. Je mírně toxický při vyšších dávkách, ale zase hezky ozdobí jídlo, třeba steak.
4. Předávkování pepřem
Pepř je obecně považován za bezpečnou pochutinu a žádný předpis neupravuje jeho maximální dávky. Ale jako se vším, i zde je na místě rozumnost. Některé kultury a národy používají pepře více. Třeba výše zmíněná Indická kuchyně, nebo Bulharská, pepř doslova miluje. Měli bychom si ale dávat pozor na nadužívání pepře zejména tehdy, když trpíme nějakými zdravotními obtížemi – nemoci trávicího traktu, vysoký tlak, onemocnění ledvin. Kontraindikace k vysokým dávkám pepře je třeba i těhotenství. A samozřejmě by malé děti pepř také neměly nadužívat. Ty ho ale stejně nebudou moc vyhledávat.
5. Pepřem k lepšímu zdraví
Pepř si získal svou oblibu právem – podporuje trávení, hubnutí a spalování tuků, odstraňuje nadýmání a podporuje srdeční činnosti. To je kromě chuti i pár zdravotních důvodů, proč si opepřit jídlo.
Hlavní zdravotní účinky pepře:
- zlepšuje trávení a urychluje metabolizmus
- pomáhá k lepšímu a rychlejšímu spalování tuků
- ulevuje při nadýmání a odstraňuje jej
- má pozitivní vliv na srdeční činnost
- zlepšuje prokrvení vlásečnic a tak jej mají v oblibě ti, kdo trpí na studené nohy a ruce
- pozitivně stimuluje nervový systém
- pomáhá při střevních potížích
- jsou mu připisovány detoxikační účinky
- tlumí bolesti
- považuje se i za afrodiziakum
6. Cena pepře
Po celá staletí byl pepř velice drahou komoditou. V Evropě se kdysi vyvažoval zlatem a tak se používal dokonce jako platidlo. Kdo měl dost odvahy vydat se na dalekou cestu do Indie, aby se vrátil po mnoha měsících s nákladem pepře, zajistil si celkem slušné živobytí. Po cestě do Evropy se totiž cena pepře mohla až zdvacetinásobit. Pepřem se dokonce platily daně či pokuty. Když král Alarich I obléhal v roce 408 Řím, museli se Římané vyplatit vysokým výkupným, ve kterém král požadoval kromě zlata a stříbra i 5000 liber pepře za slib, že město nechá na pokoji. A jak to tak v politice bývá, výkupné i s pepřem dostal, ale město stejně vyplenil.
7. Pepř nepepř
Někdy se jako „pepř“ označují i plody jiných rostlin, než pepřovníku. Známe třeba:
Kajenský pepř
Jde vlastně o malou, ale velmi pálivou papričku. Známá je zejména z mexické kuchyně. Používá se nejvíce ve formě prášku ze sušených papriček. Zajímavé je, že slovo pepř se v názvu objevilo omylem při překladu původního „pepper“, což je paprika a ne pepř.
Rajská zrna, neboli guinejský pepř
Rostlina ze západní Afriky. Nedráždí žaludek tolik jako černý pepř, ale umí dodat žádanou štiplavost, takže může černý pepř nahradit.
Sečuánský pepř
Jde o historicky velmi ceněné čínské koření. Dokonce se používalo jako obětina bohům. Také se mu říká japonský, nebo čínský pepř. V Číně se dává do oblíbené směsi Koření pěti vůní, které obsahuje sečuánský pepř, badyán, fenykl, hřebíček a čínskou skořici.
8. Zakázaný pepř
Ve středověku proti pepři brojila církev. Církevním představitelům vadilo, že údajně podporuje sexuální touhy. Místo normálního černého pepře tedy používali takzvaný mnišský pepř. Jde o plod drmku obecného, který je domovem ve Středomoří a jižní Asii.
Mniši si jej také pěstovali na svých zahradách. Drmek je zajímavá rostlinka, která ovlivňuje hormonální pochody v těle. Proto je v poslední době v hledáčku farmaceutických firem.
9. Pepř na sladko
Nejen do slaných a kořeněných jídel pepř patří. Kdo se zajímáte o vaření a pečení, možná víte, že do perníku se pepř také přidává. Původně se dokonce perníku říkalo peprník kvůli přidanému pepři. Když si do překladače zadáte „perník“, v němčině je jeden z překladů „Pfefferkuchen“, doslova pepřový koláč.
10. Kolik pepřů znáš, ...
V otázce kolik existuje druhů rostlin rodu Piper není botanika za jedno. Popsáno a publikováno bylo více než 4.200 druhů pepřovníků. Nicméně se zdá, že některé druhy byly popsány vícekrát až mnohokrát pod různými názvy. Dnes tedy odhadujeme, že fakticky existuje asi polovina z nich, nebo i méně. Přibližně něco mezi jedním až dvěma tisíci druhy pepřů.
Za nejkvalitnější pepř se považuje stále ten z Malabarského pobřeží v Indii, čímž se krásně vracíme ke kořenům zajímavé historie pepře.